Nejoblíbenější knihy

Nedávno mě můj kamarád Mira Brumovský označil v jedné z těch Facebookových výzev, kde každý splní zadaný úkol a pak označí dalších pár lidí. Nikdy jsem na Facebook nic nepostnul, ale teď jsem byl opravdu na vážkách. Výzva spočívala v tom, že každý den v průběhu jednoho týdne člověk postne jednu ze svých oblíbených knih a označí dalšího člověka. Vlastně jsem od prvního dne sledoval, které knihy Mira doporučí, protože knižních doporučení není nikdy dost, že?

Před pár dny se u nás stavoval Tom Plank. Povídal, že se do takových výzev taky nikdy nezapojoval, ale třeba by mělo smysl se do ní zapojit, kdyby se alespoň jeden člověk podíval a našel knihu, která by ho zaujala a změnila mu život.

Nakonec jsem se stejně rozhodl sepsat to raději tu, než na Facebooku, a přitom jsem narazil na seznam, který jsem psal před třemi roky. Zvláštní, jak se změnil. Jsem si ale docela jistý, že tehdy jsem nehledal své nejoblíbenější knihy jako ty, kterým jsem na GoodReads dal pět hvězdiček, zato nyní ano. Takže toto jsou mé nejoblíbenější knihy, které jsem na GoodReads ohodnotil:

Seznam

Zvuk slunečních hodin (Hana Andronikova, 2001)
Růže pro Algernon (Daniel Keyes, 1966)
Gulliverovy cesty (Jonathan Swift, 1726)
Pěna dní (Boris Vian, 1947)
Kronika ptáčka na klíček (Haruki Murakami, 1994)
Kaldera (Alastair Reynolds, 2001)
Kouř a zrcadla (Neil Gaiman, 1998)

##O knihách

V předchozím postu o nejoblíbenějších knihách jsem začínal těmi, které mě nejvíc rozesmály. Teď začínám spíš z opačného konce, jelikož u pár z nich jsem plakal.

Zvuk slunečních hodin je asi moje nejoblíbenější kniha, myslím, že kdybych měl vybrat jen jednu, tak vyberu tuto. Vlastně je to asi jediná kniha, kterou jsem musel odložit, abych se vybrečel, než jsem mohl číst dál. Příběh se odehrává za dob Tomáše Bati, ve Zlíně, ale i v Indii, a okrajovou součástí jsou vyprávění nejrůznějších mytologických příběhů z celého světa, což mě naprosto uchvátilo a hned po dočtení jsem hledal, kde bych si jich mohl přečíst více. Kniha je také nádherně napsaná, opravdový klenot české literatury, a je opravdu smutné, že Hana Andronikova zemřela ve 44 letech a napsala pouze pár dalších knih. Zvuk slunečních hodin též získal Literární cenu Knižního klubu a Magnesii Literu a Natál si myslela, že se mi nebude líbit, ale moc díky za ni.

Další kniha, u které jsem plakal, je Růže pro Algernon. Tedy, trval jsem na tom, že jsem u téhle knihy určitě nikdy neplakal, ale jelikož si Šárka stála za svým, že si to opravdu pamatuje, a já Růži pro Algernon dlouho nečetl, přečetl jsem si ji dnes znovu. Plakal jsem. Moc nevím, co bych napsal bez toho, aniž bych prozradil děj. Občas mi přijde, že se snažím rozžíhat pochodně a zůstat ve světle, i když se rychle stmívá.

Gulliverovy cesty Lemuela Gullivera jsem četl před třinácti lety. Cesty jsou rozděleny na čtyři části, do říše liliputů, obrů, do létajícího města Laputy a do říše ušlechtilých mluvících koní, Hvajninimů. Osobně se mi nejvíce líbila část o Hvajninimech, neschopných pochopit pojem vykladačů práva. Jak je možné, že si lidé libují v zákonech, které se dají vyložit více způsoby? Z říše liliputů se mi některé části také velmi líbily. Když jsem si teď hledal, kdy byla kniha napsána, přijde mi neuvěřitelné, že je to bezmála tři sta let. A ještě tam nejsme..

Fascinuje mě, jak je možné psát knihy a napsanými slovy myslet něco naprosto jiného. Asi proto je mým nejoblíbenějším literárním žánrem magický realismus. A Pěna dní rozhodně do magického realismu patří.

Kronika ptáčka na klíček je dlouhá kniha. Řekl bych také, že je velmi těžká na přečtení a naprostá většina lidí by ji po chvíli přestala číst s tím, že je to nudné nebo to naprosto nedává smysl nebo něco není vysvětleno. Ač se to ze začátku nezdá, také bych ji zařadil do magického realismu. Tak teď jsem Vás varoval. Ne, že by se špatně četla, jen třeba každý nevydrží meditovat a číst tuto knihu je podobné meditaci. Takže pro ty kteří se vydrží soustředit, ale mít mysl otevřenou, je to úžasný zážitek.

Některé knihy mi tu snad v těch sedmi nejoblíbenějších knihách zůstanou. Kaldera zůstává mou nejoblíbenější částí space opery Odhalený vesmír a Kouř a zrcadla nejoblíbenější povídkovou knihou.